Myslím, že svobodná jsem žena.
Rozhoduji se rozumně.
A zatím - jak jsem překvapena -
zde kdosi jedná místo mě!

Vedl mé bědné matce ruku,
aby si sáhla na život..
Teď lstivě, beze všeho hluku
chce vraždit nepočatý plod ...

Pane, vždyť já jsem Tvoje dítě!
Přesměruj mne, řiď mysl mou,
ať večer ani na úsvitě
zlé nápady mne neberou!

A pokud snad už zlo se stalo
a krok ten nelze navrátit,
pomoz, aby se dobro dálo,
abych pomohla jiným žít:

snad adopcí, snad osvětami,
pěstounskou péčí - co já vím -
vždyť pro sebe tu nejsme sami,
my nástroje jsme k službám tvým.

Ať s manželem jsme sjednoceni
vždy v pohledu tvém na život,
ať si i naše děti cení
jen písní podle Božích not.

Tvá láska odpusť mi mé viny;
zlý duchu smrti - marš a ven!
Zde vládne Bůh a nikdo jiný,
náš dům je jemu zasvěcen.

Dá-li Bůh děti, dá i chleba,
čas, sílu - vše, co třeba jest.
Strach z rodičovství není třeba,
pokud se nechám Pánem vést.

Vím: tak se pokoj opět vrátí,
po smrti přijde vzkříšení.
A vás chci, sestry, varovati:
važte si Božích plodných dní!