Vy hájíte teď moje „právo“.
A tím je právo na potrat.
Právem je však jen, co je zdrávo
a čeho netřeba se bát.
Budete hájit právo dětí
i na červenou přecházet?
Vím, chtěly by. A auto letí.
Vydechlo dítě naposled...
Jsem žena, která využila
tu potratovou „svobodu“.
Už jen ta bolest byla síla;
a mám teď klid a pohodu?
Výčitky svědomí mne mučí.
V každém snu slyším děcko lkát.
Nemohu je vzít do náručí,
slzami skropit, pochovat.
Tu bolest řádky nezachytí,
nezruší rady moudrých hlav.
Mohu-li ještě děti míti,
poznamená je ten můj stav...
Ženy prahnoucí po svobodě,
zvažte si prosím důsledek!
Vím, potraty jsou dneska v módě.
Znám však již mnohem lepší lék:
Dát srdce Pánu, vést se nechat
do manželství, jež ochrání,
pohlavní touhy neuspěchat,
byť v patnácti jsou na dlani.
S mužem pak přijmout v lásce děti,
tak. jak je Pán Bůh posílá;
vždyť on počaté dítko světí
a cestu před ním otvírá.
A když se to již odehrálo
a čekám dítě nechtěné,
prosit, aby se chtěným stalo,
ať nemám srdce z kamene.
Mohu-li, vychovat je věrně
a radu vzít si pro příště:
s hráčem, v němž sobectví je černé,
už nepouštět se na hřiště.
Nelze-li mi je v péči míti,
svěřit je jiné rodině:
ať v nevině své nepocítí
mé klesnutí v zlé hodině!
Vím, potraty jsou dneska v módě.
Snad, ženy, smím vám radu dát:
že toužíte-li po svobodě,
dává ji Bůh a jeho řád.